Skleněný pokoj

Do Skleněného pokoje nainstalovali onyxovou stěnu. Jantarová a medová žilnatina desek připomínala obrysy vzdálených prehistorických krajin. Byly vyleštěny do zrcadlového lesku, a jakmile byly na svém místě, zdálo se, že kámen zachycuje světlo, zastavuje ho a odráží zpět, teplejší a měkký, jakoby ženský dotek a nakonec, když slunce stálo nad Špilberkem a svítilo přímo skrz skleněnou stěnu, rozzářil se onyx ohnivou červení.
„Kdo by to byl řekl,“ poznamenala Hana, když to poprvé viděla, „tolik vášně v mrtvém kameni…“

Simon Mawer, úryvek z knihy Skleněný pokoj